Kniha návštev

Dátum: 29.11.2017

Vložil: Milan

Titulok: Hľadám cirkev, kresťanskú

Je to už dosť rokov, čo som si začal viac všímať praktickú realitu v súčasných cirkvách (ktoré o sebe tvrdia, že sú kresťanské) a porovnávať s tým, čo je napísané v evanjeliách, či s tým, ako Ježišove pokyny realizovala v praktickom živote prvá kresťanská cirkev. Vo viacerých prípadoch som zistil vyslovene až protichodné výklady či konania, ktoré mali v histórii kresťanstva katastrofálne dopady nielen na povedomie o kresťanstve u neveriacich, ale i katastrofálne dopady na spoločnosť celkovo.

Tak som sa pokúsil nejako vymedziť obdobie, v ktorom v histórii kresťanstva nastal tento
BOD ZLOMU, v ktorom sa kresťanstvo začalo zásadným spôsobom odkláňať od pôvodného Ježišovho učenia.

Ako iste viete, kresťanstvo bolo v počiatkoch prenasledované, v lepšom prípade tolerované. No Rímu sa ho v žiadnom prípade nedarilo pokoriť či ovládnuť. Až prišiel na scénu cisár Konštantín I. (roky cca 273 až 337). Ten urobil geniálny štátnický ťah, ktorý sa s obľubou praktizuje dodnes – v roku 313 sa rozhodol ukončiť prenasledovanie kresťanov a aby si ich mohol podrobiť (keď to dovtedy nešlo po zlom), rozhodol sa ich
SPRIAHNUŤ SO ŠTÁTNOU MOCOU. Korunu tomu nasadil cisár Theodosius I., keď v roku 380 definoval kresťanstvo ako štátne náboženstvo. Od tohto obdobia začali kresťanskí duchovní vodcovia prispôsobovať kresťanskú náuku viac potrebám štátnej moci ako potrebám Boha.

Môžeme teda konštatovať, že vzniklo nové náboženstvo, ktoré si ponechalo v názve pôvodnú osvedčenú „ochrannú známku“ Ježišovho učenia, a to:

Kresťanstvo verzia 2.0

Na toto kresťanstvo verzia 2.0 sa postupom času nabaľovali rôzne ohavnosti. Niektorí duchovní vodcovia ako napr. Luther, Kalvín, a pod. to už nevydržali, a tak sa snažili aspoň čiastočne zbaviť nahromadeného balastu v cirkvi. Hlavný problém ale u väčšiny z nich vidím v tom, že sa snažili reformovať cirkev iba v rámci kresťanstva verzia 2.0. O reálnom návrate ku kresťanstvu verzia 1.0 prakticky neuvažovali. Jediným známejším (v našich zemepisných šírkach) reformátorom, ktorý chcel realizovať návrat ku kresťanstvu verzia 1.0 v tomto období, bol Petr Chelčický.

Za zjavné rozpory medzi kresťanstvom verzia 1.0 a kresťanstvom verzia 2.0, ktoré sú dôsledkom spriahnutia sa moci štátnej a moci duchovnej, ktoré sú aktuálne práve i v súčasnej dobe a ktoré mali v histórii kresťanstva katastrofálne dopady nielen na povedomie o kresťanstve u neveriacich ale i katastrofálne dopady na spoločnosť celkovo, s minimálne s desiatkami miliónov násilne usmrtených ľudí, môžeme zaradiť práve tieto dva:

1. Vzťah k válčeniu alebo k násiliu celkovo.

Ježišovo učenie môžeme charakterizovať, z hľadiska vzťahu k násiliu, ako učenie nenásilia. Dá sa to odvodiť na základe viacerých statí z Nového zákona. Postačujúci a jednoznačný dôkaz nájdeme napríklad u Matúša, 5. kapitola, 38. až 48. verš. Tak to chápali prví Ježišovi učeníci a na základe tohto učenia prví kresťania odmietali účasť na akýchkoľvek vojenských výpravách. Až Augustín (cca 400 rokov po Kristovi), po spriahnutí sa cirkvi so štátnou mocou a v dôsledku tohto aktu, začal vymýšľať doktríny, ktoré postupne schvaľovali válčenia kresťanov. V súčasnosti (v dobe kresťanstva verzia 2.0) situácia dospela do takého štádia, že štát ani nemusí kresťanov nútiť ísť válčiť - oni do toho idú dobrovoľne. Čo je však ešte šokujúcejšie, vo vojenských mundúroch nájdeme značné množstvo farárov – duchovných vodcov kresťanov, a to nie ako obyčajných vojakov, ale rovno s dôstojníckymi frčkami. Ak by boli išli do týchto vojnových ohavností farári samostatne ako vojaci bez požehnania, posvätenia či súhlasu cirkví, dalo by sa to brať ako zlyhanie jednotlivca, čo je síce smutné, ale stáva sa to. No ich vyslali priamo cirkvi, a to naprieč denominačnému spektru!! Toto konanie cirkví však zaraďujem do kategórie vedomého spreneverenia sa svojmu poslaniu, no nie som si istý, či sú súčasné cirkvi ešte vôbec schopné takýto pojem pochopiť.

2. Vzťah k majetku, v súčasnosti v ČR cirkevné reštitúcie.

Obhajovanie cirkevných reštitúcií bolo sprevádzané krásnym sloganom – „co bylo ukradeno, musí být vráceno“. Cirkev si v reštitúciách nárokuje majetok, ktorý údajne legálne nadobúdala stáročia spätne. Tento majetok (okrem iného) pochádzal z povinných odvodov desiatkov cirkevníkmi.

Zásadná otázka číslo 1 ohľadom právno-morálneho nároku na reštituovaný majetok teda znie:
Ako sa mohli poddaní slobodne, demokraticky rozhodnúť pred 200, 300, 500, 1000 rokmi, či budú členmi cirkvi alebo nie?!! Nedávno sme si znova pripomínali, že pred viac ako 600 rokmi „nejaký Hus“ ani nechcel vystúpiť z cirkvi, len ju chcel trochu reformovať, a všetci dobre vieme, ako skončil.

Skúsme sa na cirkevné reštitúcie pozrieť i zo stránky kresťanskej vierouky. Na pomoc si zoberiem 16. verš z 5. kapitoly Matúšovho evanjelia: „Nech tak svieti vaše svetlo pred ľudmi, aby videli vaše dobré skutky a oslavovali vášho Otca, ktorý je v nebesiach.“

Zásadná otázka číslo 2 teda znie:
Asi koľko neveriacich ľudí prijalo Ježiša ako svojho spasiteľa, keď videli u cirkví, naprieč denominačnému spektru, dobrý skutok vo forme cirkevných reštitúcii?!!

Alebo, že by mala otázka skôr znieť:
Koľko ľudí asi nadobro odradila hamižnosť cirkví v presadzovaní cirkevných reštitúcii od toho, aby sa stali kresťanmi?!!

V tejto súvislosti chcem pripomenúť, že ani v Novom zákone, ani v žiadnych iných zdrojoch som nenašiel zmienku o tom, že by sa na živobytie apoštolov Petra, Pavla či iných nasledovníkov Krista v dobe kresťanstva verzia 1.0, povinne museli skladať pohanskí daňoví poplatníci rímskeho impéria!

Po obsiahlejšom úvodníku môžem pristúpiť k deklarovanej otázke v nadpise.

Hľadám cirkev, kresťanskú (v Českej republike, ale budem veľmi spokojný, ak ju nájdem i na Slovensku), ktorá vyznáva hodnoty kresťanstva verzia 1.0, a teda zastáva aj podobné názory na válčenia kresťanov a súčasne i na cirkevné reštitúcie, a v praxi ich aj napĺňa.

Ak by bol problém s cirkvou, tak hľadám aspoň zbor s farárom či s nejakým duchovným vodcom, ktorý vyznáva hodnoty kresťanstva verzia 1.0, a teda zastáva aj podobné názory na válčenia kresťanov a súčasne i na cirkevné reštitúcie, a v praxi vo svojom zbore ich aj napĺňa.

Poznáte nejakú cirkev alebo aspoň nejakého farára či duchovného vodcu, ktorý by spĺňal tieto moje požiadavky, prosím?

P.S.: V žiadnom prípade som nechcel vzbudiť dojem, že hľadám nejakú ideálnu cirkev. Však i tá prvá cirkev riešila kopec problémov, stačí si prečítať listy apoštolov, no bola to cirkev Kresťanská.

Odpovedať

—————

Dátum: 10.04.2017

Vložil: tamar stern

Titulok: pozehnane manzelstvo???

toto som ja nasla, je to tak??? to sa neda brat nalachko, tam pisu, iba take pozehnane manzelstvo je bohom uznane
https://www.facebook.com/federacia.rodin/posts/1288982644528859

Odpovedať

—————

Dátum: 10.04.2017

Vložil: tamar stern

Titulok: pozehnane manzelstvo???

toto som ja nasla, je to tak??? to sa neda brat nalachko, tam pisu, iba take pozehnane manzelstvo je bohom uznane
https://www.facebook.com/federacia.rodin/posts/1288982644528859

Odpovedať

—————

Dátum: 10.04.2017

Vložil: tamar stern

Titulok: pozehnane manzelstvo???

toto som ja nasla, je to tak??? to sa neda brat nalachko, tam pisu, iba take pozehnane manzelstvo je bohom uznane
https://www.facebook.com/federacia.rodin/posts/1288982644528859

Odpovedať

—————

Dátum: 10.04.2017

Vložil: tamar stern

Titulok: pozehnane manzelstvo???

toto som ja nasla, je to tak??? to sa neda brat nalachko, tam pisu, iba take pozehnane manzelstvo je bohom uznane
https://www.facebook.com/federacia.rodin/posts/1288982644528859

Odpovedať

—————

Dátum: 26.10.2016

Vložil: Milan

Titulok: články

Články sú jasne a zrozumiteľné, podložené Bibliou a históriou čo je nepopierateľné.
Prosím o ďalšie témy.

Ďakujem.

Odpovedať

—————

Dátum: 12.10.2016

Vložil: Peter T

Titulok: Otec Protón je vlastne Atóm

Tento príspevok píšem ako vyjadrenie môjho vzťahu s Ježišom Kristom a nebeským Otcom skrze Svätého Ducha.
Môj objav v Biblii je tento:
- najprv krátky úvod, potom myšlienka...
1) meno Jehovah (JHVH) je meno Boha Abraháma, Izáka a Jákoba. To je ten živý Boh, ktorého prišiel zjaviť Ježiš Kristus nám ľuďom.
2) meno Jehoshua je v Hebrejčine meno Ježiša Krista a znamená - Jehovah je spása (záchrana)
3) Jehoshua je zapísané v hebrejčine ako JHVShA
Čiže má rovnaký základ ako JHVH.
A teraz myšlienka, t.j. môj objav:
Ježiš svojim menom hovorí:
My - živý Boh - JHVH - sme pre teba človek, skutočná záchrana (Skutky 4,12)
Pretože meno JHVH je meno Boha stvoriteľa.
Tí z vás, ktorí hľadajú, všimnite si v evanjeliách, že v Ježišovej službe bol s Ježišom vždy prítomný nebeský Otec a Duch Boží. Všade pracovali v trojici. Jánovo evanjelium je toho najlepším príkladom.
A teraz to najpodstatnejšie - Boh je láska, ...
Jedna osoba nemôže vytvoriť lásku - jedna osoba vytvorí iba sebalásku, t.j. egoizmus. Lucifer ako jedna osoba (boh) vytvoril ...
Boh však vytvoril lásku, ktorá je založená na slobode.
Minimálny počet osôb na ich prejav slobodnej lásky sú tri osoby.
Ani dve osoby nestačia, môžu sa mať radi, avšak neboli by slobodné.
Preto ani manželia nie sú slobodní v láske, ak nepozvú do vzťahu svojho stvoriteľa a záchrancu - Ježiša Krista.
Človek (aj príroda) nesú pečať svojho Stvoriteľa - JHVH:
- aminokyseliny v DNA človeka sú kódované slovami o dĺžke 3 písmen
- biele krvinky človeka (leukocity) sa podľa funkcie a morfológie rozdeľujú do 3 skupín: granulocyty, monocyty a lymfocyty
- ľudská rodina - to sú najmenej 3 - otec, matka, dieťa
- atómy chemických prvkov (hmota) sú zložené z 3 častí - protón, neutrón a elektrón
P.S. najmenší počet nôh na stoličke, aby bola stabilná je ... 3
:-)
Takže myšlienka popierania trojjedinosti Boha bude vytvárať (zapríčiňovať) v človeku nestabilitu v jeho vzťahu k Bohu a tým aj vo vzťahu k svojmu blížnemu.
Takže to zhrniem: meno JHVH (Jehovah) je meno trojjediného Boha. Niečo ako právnická osoba v podnikaní, zložená z 3 rovnocenných členov. Alebo ako atóm pozostávajúci z 3 častí.
Fungujú ako JEDEN celok. Vždy a všade. Vždy a všade. Vždy a všade.
Pričom jeden z troch členov sa dobrovoľne stal človekom. Prišiel na našu zem a jeho meno - Jehoshua nám má oznámiť, že my - Boh Jehovah sme pre teba človek skutočná záchrana.
To len my ľudia vo svojej stratenosti sa snažíme oddelene vnímať Boha Otca, Syna a Ducha Svätého - a potom, keď sa nám to prieči tak vyhlasujeme, že Atóm je JEDEN. A že otec Protón je vlastne ten Atóm a syn Elektrón je niečo menej než Atóm. A Neutrón vlastne nieje časť Atómu, ale iba jeho prejavom ...
turansky.p@gmail.com

Odpovedať

—————

Dátum: 18.10.2016

Vložil: Ludwig

Titulok: Re:Otec Protón je vlastne Atóm

Trojjedinosť je popretím samotného Božieho slova, ktoré jasne rozlišuje medzi Jediným Bohom a Jeho Pomazaným, Ježišom Kristom. Je správne radšej lipnúť na dogme vytvorenej vo 4.storočí, ako počúvať Božie slovo? Prvý kresťania, ktorý prijali vieru z kázania apoštolov, nemohli na základe ich svedectva veriť, že ježiš je Bohom samotným. Všimnite si v Skutkoch apoštolov čo ohlasoval Peter v Jeruzalemskom chráme. Ohlasoval že Boh Abraháma, Izáka a Jakuba nám vzbudil svojho služobníka Ježiša, vzkriesil ho z mŕtvych a ustanovil za našeho pána a Mesiáša. Vžite sa do toho čomu uverili tý ktorý Petra počúvali. Je nemožné aby ich tieto slová apoštola viedli k viere že ježiš je Boh, ale viedli ich k poznaniu, že Ježiš je Mesiášom, služobníkom a synom Boha Izraela. Podobne v Pavlovom kázaní v aeropágu vidíme že Boha stotožńoval nie z trojicou, ale iba s tým, kto bude súdiť svet skrze muža ktorého na to ustanovil a vzkriesil ho z mŕtvych. Teda Pavol hlásal že jediným Bohom je ten, kto Krista ustanovil za sudcu, nie Kristus samotný. A najväčšie svedectvo je svedectvom samotného Ježiša. On sa nikdy nenazval Bohom, naopak vyznával že Bohom je Jeho otec, nik iný. Nebudem to viac rozpisovať, pretože túto tému lepšie rozoberajú články na týchto stránkach.

Odpovedať

—————

Dátum: 11.11.2018

Vložil: Milan

Titulok: dogma trojicem

Biblicky nepodložené nauky činí Ježíšovu výkupní oběť neplatnou.
Předložená úvaha na toto téma nemá za cíl rozpoutat výkladovou bitvu, ale ukázat věřícím lidem , jak
je nebezpečné založit uctívání Boha na názorech různých církevních autorit, mystice, Božím
tajemství a pod.
I když jsou tyto nauky předkládány s láskou,přisuzuje se jim vznešenost a předkládají je hluboce
věřící lidé, jsou tyto nauky zcela v rozporu s tím,co nám sdělil Bůh prostřednictvím Božího slova.
Věnujme pozornost nauce o trojici a hypostatické jednotě a jejímu vlivu na spasení, které je
jedině možné skrze víru ve výkupní oběť Ježíše Krista.
Nauka o trojici je přijímána téměř ve všech křesťanských církvích a náboženských skupinách.
Některá vyjádření o trojici:
Učení o trojici vykresluje Boha,který je naší spásou jako Otec, Syn, a Duch svatý. Existuje věčně ve
třech sobě rovných a věčných Osobách. Otec je všemohoucí, Syn je všemohoucí, Duch svatý je
všemohoucí, ale nejsou tři všemohoucí, ale jeden všemohoucí. Biblický Bůh se zjevuje ve třech
osobách.
Nicejské vyznání odmítlo Ariovo učení, koncil zdůrazňuje, že Syn není stvořený, ale zplozený. ; Bůh je
neproměnný a věčný;.
Katechismus:
253 Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: "soupodstatnou
Trojici".61 Božské osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: "Otec je
všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž
jediný Bůh, podle své přirozenosti."62 "Každá ze tří osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností
nebo božskou přirozeností."63
Chalcedonský koncil r.451:
„My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož
Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a
skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a
soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede
všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z
Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé)
uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení
přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala
uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob,
avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku
(stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.“
Učení o hypostatické jednotě, kdy Ježíš je plně člověk a plně Bůh, že to není žádná směsice nebo
rozředění nějakých osobností, a že On je a navěky bude jedna sjednocená Osoba.
Definice Chalcedonský koncil r.451 - ,kdy obě tyto přirozenosti jsou „bez smíšení, beze změny, bez
oddělení a bez rozloučení" Jednoduše vyjádřeno - „jedna osoba dvou přirozeností“.
Učení o trojici a její výklad znamená,že Ježíš byl v době,kdy byl člověkem na zemi stále Bohem –
trojice je věčná.
Hypostatická jednota – Ježíš je na věky člověk a zároveň Bůh.
Boží slovo tyto nauky a výklady jednoznačně nepodporuje!
1Tim.2:5,6 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal
sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.
Řím. 5:12,15 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla
všechny, protože všichni zhřešili. Mezi milostí a proviněním je ovšem rozdíl. Ano, proviněním jednoho
mnozí propadli smrti. Boží milost je ale mnohem větší - mnohem spíše tedy byli mnozí obdarováni
milostí toho jednoho člověka, Ježíše Krista.
1 Kor. 15:21,22 Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání.
Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.
J 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od
Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Adam byl stvořen k obrazu Božímu.Byl stvořen jako svobodná a rozumná bytost. Mohl činit vlastní
rozhodnutí. Byl stvořen jako dokonalý člověk s možností žít ve spravedlivosti.
O tuto výsadu člověk Adam přišel. A právě proto musel přijít člověk Ježíš a napravit Adamovo selhání.
Musel být v podobném postavení jako Adam a čelit zkouškám jejichž cílem bylo zmařit skutečnost,že
Boží stvoření člověka bylo dobré. Ježíš přišel osvobodit lidstvo od účinků Adamova pádu.
1 Moj.3:15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty
jemu rozdrtíš patu.“ Semenem je Ježíš.
Ef.6:12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá
tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
Velmi vážná je skutečnost, že učení o trojici a hypostatické jednotě zcela znehodnocuje
Jěžíšovu oběť!! Byla to oběť lásky. Ježíš se stal dobrovolně člověkem.
Je-li Ježíš navěky člověk a zároveň Bůh ,žádná lidská oběť tedy nebyla!! – hypostatická jednota.
Trojice je věčná a Ježíš je současné Bohem i člověkem. Nemohla to být oběť člověka a tedy
odpovídající, Ježíš také nemohl zemřít – trojice je věčná.
Nikde v Božím slově nenalezneme podporu pro tvrzení, že Adam nebo Ježíš byl polobohem -
zaroveň člověkem a Bohem.
Oběť přinesl člověk Ježíš a nepříjmout tuto skutečnost znamená zastírání mesiašství.
Řím.8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého
vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
Fil. 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal
na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti
podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Jan 3:13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
1Tim.2:5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk /άνθρωπος/
Kristus Ježíš,
1T2:5 ε ς γ ρ θεός ε ἷ ὰ ἷς καὶ μεσίτης θεοῦ καὶ ἀνθρώπων ἄνθρωπος Χριστὸς Ἰησοῦς
Gen.2:15 Hospodin Bůh postavil člověka/ τὸν ἄνθρωπον /do zahrady v Edenu, aby ji
obdělával a střežil.
genesis 2: 15 καὶ ἔλαβεν κύριος ὁ θεὸς τὸν ἄνθρωπον ὃν ἔπλασεν καὶ ἔθετο αὐτὸν ἐν τῷ
παραδείσῳ ἐργάζεσθαι αὐτὸν καὶ φυλάσσειν
Boží slovo jednoznačné říká,že Ježíš byl na zemi člověkem. Toto sdělení je tak průkazné,že
nepřipouští vytvářet různá dogmata. Zcela průkazných informací máme dostatek.
Dále tyto nauky znehodnocují obět také tím,že v podstatě říkají:
Ježíš věděl,jak zkouška dopadne,protože rovnost Bohu by také znamenala, že má stejné schopnosti
jako jeho Otec – je všemohoucí, vševědoucí.
Pán Ježíš Kristus, Boží Syn, druhá Osoba Boží Trojice - nemohl zhřešit.
Proč se Ježíš rozhodl stát člověkem a jaké důsledky mohl mít výsledek zkoušky, kterou Ježíš
dobrovolně podstoupil?
To nejdůležitější: Ježíš se svobodně rozhodl stát se člověkem , podstoupit zkoušku, položit za nás
život a tím potvrdit,že satan nemá právo na další existenci.
Byla to zkouška: přijal lidství, byl v situaci Adama i v tom,že mohl podlehnout pokušení.
Zkouška je skutečná pouze v případě,že existuje možnost ve zkoušce selhat!
Ježíš ani Otec nevěděli jaký bude výsledek zkoušky.
Bůh dal svému stvoření svobodnou vůli a to znamená,že neví co se stane s člověkem v budoucnosti.
Svoboda je projev Boží lásky.
Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál Otec by ztratil Syna a Syn život. Zemřel by jako člověk a
nebyl by vzkříšen k nebeskému životu.
A právě nauky o trojici a hypostatické jednotě uplně snižují lásku Otce i Syna a říkají,že
vlastně o nic nešlo.
Naopak šlo o vše.Byl to boj ve kterém šlo o budoucnost lidstva a světa. Satan svedl člověka a dělal si
nárok na vlastnictví země.Tím,že Ježíš ve zkoušce obstál zcela zpochybnil tyto satanovy nároky.
Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál, ztratil by věčný život a lidstvo by nebylo osvobozeno od hříchu.
Jeho odpůrci satanovi šlo také o jeho existenci.
Satan věděl,že zkouška je regulérní jinak by vše napadl - šlo o jeho život!
Pokud by totiž Ježíš nemohl zhřešit, nebyla by jeho pokušení reálná.
Oběma stranám šlo o věčný život – zkouška byla podle pravidel, jinak by neměla žádnou hodnotu.
Bůh by mohl určit vývoj událostí jedince i národa a znát výsledek, takovou moc má.
K čemu by v takovém případě došlo? Stvoření by přišlo o dar svobodné vůle.
Stvořitel by byl v takovem případě zodpovědný za veškeré zlo v celém vesmíru!
Bůh na základě svých schopností a znalostí předvídá budoucí dění, protože vidí do našeho srdce.
Zná naše city, potřeby ,charakter a touhy.
1.Moj.6:5,6 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli
i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
Jer.7:31 V Tófetu, který je v Údolí syna Hinómova, postavili posvátná návrší a spalovali své syny a
své dcery ohněm. To jsem jim nepřikázal, ani mi to nepřišlo na mysl.
Můžeme to také vidět na příkladu modlitby.Bůh vyslýchá modlitbu a věci se v životě člověka
mění.Modlitba je vyslyšena. Kdyby existovalo předurčení modlitba by byla nepotřebná, neúčinná,
nevyslyšená.
Jan1:1 a Jan 10:30 nepodporuje nauku o trojici
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
ν ρχ ν λόγος Ἐ ἀ ῇ ἦ ὁ καὶ ὁ λόγος ἦν πρὸς τὸν θεόν καὶ θεὸς ἦν ὁ λόγος
Zde není uveden člen ὁ a nevíme proč. Možná proto,že Jan nechtěl zcela ztotožnit Syna s Otcem.
Důležité: „to slovo bylo u Boha“ bylo u Boha,nebylo jednou bytostí, bylo vedle něho.
Tvrzení,že Jan 1:1 dokazuje trojici zcela vyvrací následující verš .Pro osobu satana je zde použit
výraz ὁ θεὸς a to jistě neznamená,že je součástí trojice a Bohu rovný!
2 Kor.4:4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy
Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.
2 Kor 4:4 ἐν οἷς ὁ θεὸς τοῦ αἰῶνος τούτου ἐτύφλωσεν τὰ νοήματα τῶν ἀπίστων εἰς τὸ μὴ αὐγάσαι
αὐτοῖς τὸν φωτισμὸν τοῦ εὐαγγελίου τῆς δόξης τοῦ Χριστοῦ ὅς ἐστιν εἰκὼν τοῦ θεοῦ
Jan 14:30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic
nezmůže
Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno.
Jan10:30 ἐγὼ καὶ ὁ πατὴρ ἕν ἐσμεν
Jan 17:21 ἵνα πάντες ἓν ὦσιν καθὼς σύ πάτερ ἐν ἐμοὶ κἀγὼ ἐν σοί ἵνα καὶ αὐτοὶ ἐν ἡμῖν ἓν
ὦσιν ἵνα ὁ κόσμος πιστεύσῃ ὅτι σύ με ἀπέστειλας
Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve
svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Jan 17:11
aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět
uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme
jedno Jan 17:21,22
Slovo "jedno" se vztahuje i na učedníky a toto použité slovo má širší význam a znamená
vzájemnou jednotu,shodu,pouto a pod. Navíc se vůbec nezmiňuje o svatém duchu.
I katolícká církev připouští,že svatý duch je Boží moc!
– katolický teolog Edmund Fortman v Trojjediném Bohu (angl.): „Ačkoli je tento duch často
popisován v osobních pojmech, zdá se zcela jasné, že posvátní pisatelé (Hebrejských písem)
tohoto ducha nikdy nechápali ani nepředstavovali jako zřetelnou osobu.““
– dále říká: „Židé nikdy nepovažovali Ducha za osobu a není to ani ve Starém zákoně. Duch
svatý je běžně chápán v Novém zákoně jako Boží moc a síla.“
Dílo The New Catholic Encyclopedia o tom říká: „„Starý zákon nevnímá Ducha jako osobu... Boží
Duch je jednoduše Boží moc. Nový zákon pojímá Ducha jako „něco“, ne jako „někoho“: je paralela
mezi Duchem a Boží mocí.“(sv.13)
Katolická encyklopedie: „Nikde ve Starém zákoně nenajdeme jasnou indikací o „třetí osobě“. (sv.15)
Katolický slovník: „Jak St. tak i N.zákon hovoří o Duchu jako Boží energii a moci v srdci člověka.“
(str.810)
České katolické biblické dílo: Boží Duch není ještě ve Starém zákoně zjeven jako osoba, ale
jako Boží síla, která proměňuje lidskou osobnost tak, že je schopna výjimečných činů. Ty
sloužily k upevnění lidu ve věrnosti Hospodinu. Duch vychází z Boha, vede k němu, a proto je
nazýván Duchem Božím, nebo také Duchem svatým.
Je užitecné opakovat analyzu Karl Rahnera významného teologa 20.století ohledne užívání slova
“Bůh” v Novém zákone: “V žádném novozákonném textu není theos (Bůh) užito tak, aby ztotožnilo
Ježíše s Tím, kdo jinde v Novém zákone je nazván ho theos, to jest Svrchovaný Bůh”. “Nikde v
Novém zákone se nenachází text s ho theos (doslova “ten Buh”), který by se nepochybne vztahoval
na trinitárského Boha jako celku, existujícího ve třech Osobách“.
Jan 20:17 Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím
a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“
Jan 14:28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste
se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.
Toto jasné Ježíšovo vyjádření nám nedává právo tuto skutečnost žádným teologickým výkladem
měnit.Kdyby se tato pravda změnila jeho vystoupením do nebe,tak by nám to jistě sdělil.
Ježíš byl monotheista , nebyl trinitářem a Starý zákon je přísně monoteistický. Monotheisté byli i
apoštolové.
Příjmout nauku o trojici a hypostatické jednotě znamená nepříjmutí oběti člověka Ježíše Krista.
Tyto nauky také vytvářejí další otázku: Co se stalo s trojicí,když byl Ježíš člověk na zemi
přestala existovat? Obhajoba této nauky musí popřít Ježíšovo lidství a tím jeho lidskou oběť.
Výše uvedené biblické texty zcela srozumitelně dokazují Ježíšovo lidství, hodnotu výkupní oběti a
dotvrzují skutečnost, že není důvod měnit obsah jejich sdělení lidským výkladem.
Nikde v Božím slově nenajdeme biblický text,který by podpořil výklad "jednoho Boha ve třech
osobách"
Může teologický výklad doplňovat toto biblické sdělení a dát mu roušku tajemství?
Například: . „Je to proto, že tajemství Slova i Trojice překračuje každou vypovídací formu, a proto je
třeba vedle sebe postavit řadu vzájemně se doplňujících pohledů.“
Je třeba zdůraznit,že intelektuální poznání nevytváří pravý vztah k Bohu.
Velmi závažné je tvrzení,že výklad Bible by měl být založen na církevní tradici z důvodu, že
církevní tradice se vytvářela působením svatého ducha. Nemělo by to být obráceně, neměla by
být církevní tradice v souladu s autoritou Božího slova. Pro Ježíše a apoštoly byla Bible
autoritou:
Jan 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
Jan 10:35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit
Mat.22:29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.
Pan Ježíš nám sdělil,že Písmo je základem všeho a musí platit.
2 Petra 1:2,3,20,21 Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.
Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali
toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Toho si buďte především vědomi, že
žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno
proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha
Petr také zdůrazňuje,že zdroj výkladu musí být Písmo.Písmo se dá pochopit pouze z Písma.To
je závazné a žádná teologická autorita nemůže nahradit Písmo výkladem, který není v souladu
s Božím slovem. Dále Petr říká,že vše potřebné již máme.Petr také zdůrazňuje,že milost a pokoj
přicházejí skrze poznání Boha a Ježíše a nezmiňuje se o svatém duchu.
Církevní autority přiznávají,že lidská mysl tuto nauku nepochopí, je pro lidské vnímání
nedostupná a je tajemstvím.Nerozumí ji teologové a co laici? Můžeme si vytvořit pouto k
něčemu,čemu nerozumíme?
Každá církevní nauka či tradice musí mít podporu písma,musí být biblicky doložena.
Cílem této úvahy je obrátit pozornost na hodnotu výkupní oběti Ježíše Krista a oslovit
upřimně věřící křesťany, aby se osvobodili od nauk a praktik, které neslouží Bohu, ale
jeho odpůrci!
Církve obecně prohlašují,že jsou autoritou,která má poslání pomoci člověku ke
spasení.To co nám sdělil Bůh skrze Ježíše Krista a inspirované pisatele Bible je plně
dostačující a navíc nepřiznání plné lidskosti Ježíši zastírá mesiášství a právě
chalcedonská formulace činí pravé lidství nemožným.Jsou teologové,kteří si jsou této
skutečnosti vědomi a přesto dávají přednost tradici.
Ježíšova lidská oběť platná je,ale je otázkou jak posoudí Bůh ty,kteří z nauky o trojici
udělali tajemství, nauku těžko poznatelnou a Božím slovem nepodporovanou.
Člověk nemůže pravdu,kterou přinesl Ježíš nepříjmout. To by znamenalo vzdálit se od
zdroje poznání a života.
Následující verše jsou pro duchovní pastýře a křesťany zavazující:
Ef.6: 10 - 17 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj,
abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti
mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte
na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor,všechno překonat a obstát.
Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě
evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.
Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.
Milan Jílek 19.09.2016

Odpovedať

—————

Dátum: 11.07.2016

Vložil: Realtoltek Dzehenuti

Titulok: Vzývanie

Článek, je super. Díky němu jsem pochopil jeden z mých největších zážitků s Bohem.

Odpovedať

—————